Kdo volá, že je ohrožená demokracie, uhýbá od skutečného problému.

Pokud známe své vlastní hodnoty, máme v sobě jasné světlo, které nám osvětluje cestu v dešti lží a polopravd. Zároveň nás účinně chrání před strachem z okolního světa, neboť jeho podobu si určujeme my sami. 

Před sto lety Evropa hledala svoji moderní tvář a v mnoha státech včetně budoucí Československé republiky probíhal boj za demokracii, která nakonec zvítězila a stala se účinným nástrojem pro politické řízení států. Demokraticky jsme si v roce 1948 zvolili komunisty, kteří se rovněž zaštiťovali demokratickými volbami. Nadnárodní korporace, vlivné ekonomické skupiny a politici prostřednictvím demokratických nástrojů efektivně prosazují často individuální zájmy na úkor celé společnosti.

Často slyšíme diskuse nad tím, zda je, či není ohrožena demokracie a já se domnívám, že můžeme být naprosto v klidu. Demokracie ohrožena není, neboť demokracie sama o sobě je pouhý nástroj, který velmi úspěšně využívá Trump, Putin i Babiš a nikdo z nich nechce rušit ani ohrožovat demokracii. Naučili se s ní pracovat a využívat ji k prosazování svých vlastních zájmů.

Nyní tedy už nemusíme bojovat za demokracii. Je však nutné bojovat za morální hodnoty, na kterých demokracie vyrostla. Tyto hodnoty byly vlastní Sokolům, junákům, bratrům legionářům, ale i miliónům lidí, kteří si je předávali ve svých rodinách a nesli je ve svých srdcích. Tyto hodnoty zosobňoval T.G. Masaryk i Václav Havel, díky těmto morálním hodnotám se krátce po druhé světové válce začaly původně válčící země bavit o společné hospodářské politice a byly položeny základy Evropské unie. Díky těmto hodnotám jsme v roce 1989 prošli sametovou revolucí a doposud žijeme v míru. A přesto mnoho z nás má problém se o těchto morálních hodnotách bavit a jasně je pojmenovat.

Jedná se o hodnoty, které vycházejí ze starozákonního desatera, jako jsou:

Dbej na den odpočinku, Cti otce svého i matku svou, Nezabiješ, Nesesmilníš, Nepokradeš, Nepromluvíš křivého svědectví proti bližnímu svému, Nebudeš dychtit po ženě ani domu svého bližního. 

Nyní do západní Evropy za lepším životem přichází mnoho osob s jiným kulturním a hodnotovým zázemím. Je proto nutné jasně vyslovit, že v Evropě sdílíme morální hodnoty vycházející ze starozákonního desatera a pokud tu chce někdo s námi žít, musí tyto hodnoty ctít. To samé platí i pro vlivné ekonomické skupiny a především pro politiky, jejichž sprostota roste s úbytkem uvědomění našich společných morálních hodnot. Proto musíme naše společné hodnoty neustále pozvedávat, bojovat za ně a musíme být připraveni i něco obětovat. Zatím se může jednat jen o čas, který věnujeme uvědomění a šíření našich hodnot mezi známými a přáteli. Zažehneme tím trvalé světlo, které nám bude bezpečně svítit v přívalovém dešti dezinformací a lží. Pozvedněme odkaz Václava Havla, aby mohla pravda a láska opět zvítězit nad lží a nenávistí.