Je krize ekonomická nebo ekologická?

Každý z nás chce mít svůj domov co nejhezčí a svůj život ekonomicky dobře zabezpečený. Navíc si přejeme, aby tento stav alespoň z pohledu lidského života trval věčně. Když přijde ekonomická krize, jen málo kdo ji bere jako příležitost. A je mi smutno, když se staví zeď mezi ekonomy a ekology.

Život na Zemi se vyvíjí více než 3 500 miliónů let. Postupně se vyvíjejí a vylaďují vztahy mezi organismy a prostředím a celý systém se neustále uvádí do rovnovážného stavu. Jakékoli vychýlení je okamžitě kompenzováno a uvolněná nika je zaplněna, aby byl systém znovu vybalancován. Dokonalá synergie prostupující od nejjednodušších bílkovin a buněk až po složité organismy funguje v interakci s okolním prostředím racionálně a vysoce efektivně. Vědci a badatelé byli od pradávna touto dokonalostí fascinováni, a tak se pozorování přírodních dějů a hledání sjednocujících rozumových principů mezi nimi stalo základem vědy.

Sjednocující rozumový princip v řečtině nazývaný „LOGOS“ je součástí označení všech věd, které mají ve slově přívlastek „logie“. Platí to i pro obor, jehož první část pochází z řeckého slova označujícího obydlí, dům, domov, tedy „OIKOS“. Tím slovem je „Ekologie“. Za svoji domovinu můžeme považovat byt v panelovém domě, celý dům, sídliště, město, stát, kontinent, ale je to také voda, co hučí po lučinách a bory šumící po skalinách a květ který se skví v sadě z jara v tom zemském ráji, v zemi České v našem domově. Jak je z naší státní hymny patrné, pojem „domov“ byl pro naše předky neodmyslitelně spjat nejen s teplem rodinného krbu, ale i s okolní přírodou. Právě díky pozorování přírodních dějů byli do nedávna matematici, filozofové, fyzici a badatelé v mnoha dalších oborech především ekology a pak teprve specialisty ve svém oboru. V historii lidstva však nikdy dříve nedošlo k takovému odtržení člověka od svého přirozeného „domova“, aby bylo nutné se ekologii věnovat. Devatenácté a zejména pak dvacáté století přineslo nebývalý rozvoj vědy a velké množství poznatků vedlo k vysoké specializaci vědních oborů. Vědní obory se staly samy sobě studnicí poznání. Vysoká míra automatizace a mechanizace v zemědělství změnila pěstování plodin i chov zvířat na výrobu, potraviny se staly snadno dosažitelné bez ohledu na roční dobu a klimatické podmínky. Člověk se vyčlenil z přírody neboť zdánlivě přestal být na ní závislý. Brzy však zjistil, že nevyvážené využívání přírodních zdrojů znamená ničení biotopu člověka. Ekologie tak dostala ve společnosti zelenou.

Stejně jako na přelomu 19 a 20. století průmyslová revoluce vygenerovala proletariát a bolševickou revoluci, dnes globální konzumní společnost generuje ekologická hnutí. Je pochopitelné, že mnozí zde vidí paralelu. Jsou zde proto skupiny, které se snaží ekologii vytěsnit ze svého slovníku a jiné, které ji využívají jako obecné zaklínadlo pro prosazení nejrůznějších zájmů. Chybu tak dělají obě skupiny. Ekologie sama sobě není ničím a potřebuje svůj „dům“ plný lidí, zvířat, rostlin a předmětů, stejně tak jako dům potřebuje svůj řád. Stačí si uvědomit, kolik ekonomických systémů a kolik různých kultur již v průběhu lidského věku vzniklo a zase zaniklo a jak dlouho příroda zdokonaluje, udržuje a rozvíjí život na planetě Zemi. Pokud tedy budeme opisovat od matičky přírody, co již na poli ekologie vyvinula, můžeme jen získat. Analogicky lze proto říci, že i ekonomický systém, který bude dlouhodobě udržitelný a životaschopný, musí být zároveň ekologický. K ekologii patří rovnováha a to i ve státním rozpočtu a dlouhodobý růst zadlužení pro ekologa znamená likvidaci. Ekonomická krize je proto i krizí ekologie.
Otázka tedy nestojí, zda potřebujeme víc ekonomy nebo ekology. My potřebujeme ekonomy s ekologickým myšlením. Nebo ekology s ekonomickými znalostmi.